Peníze jsou ta nejhorší motivace 17.07.2014

Stále více se otvírá veřejnosti. Lidé sem chodí na den země, podívat se na maják, ale také prohlédnout si Kovozoo. „Otcem" areálu, z něhož se má stát unikátní Ekoland, je Bronislav Janeček.

Je to rok, co jsme se potkali, kolik se toho u vás za tu dobu změnilo?
Posunuli jsme se minimálně v tom, že jste za mnou nyní přišel do úplně jiné kanceláře. Souvisí to s faktem, že stále více vnášíme život do našeho Kongresového centra. Ve staré kanceláři teď trávím pondělí, úterý a čtvrtek, tady jsem ve středu a v pátek.

Ale Kongresové centrum jste asi nestavěli jen kvůli vaší kanceláři…
To ne. Pořádáme zde školení, semináře a workshopy. Děláme tu vše, co nám umožňuje dotační titul, který jsme na vybudování Kongresového centra získali. Využíváme je na interní školení, ale nabízíme prostory i cizím firmám.

Areál firmy stále více otevíráte lidem z vnějšku. Pořádáte zde řadu akcí. Lidé už si na ně asi zvykli a těší se na ně? Budete je tedy pořádat každým rokem?
Některé akce se každým rokem opakují. Třeba den země už se koná pošesté a bude se opakovat stále. Novinkou je, že trvá tři dny. Sobota je pro veřejnost, pátek pro školy, ve čtvrtek zveme mateřské školy. Bylo úžasné pozorovat ty nejmenší děti. Nejsou vůbec zkažené dnešním světem. Se školáky z prvního stupně už je to mnohem složitější.

To však není jediná akce, která k vám přiláká rodiny s dětmi.
To ne. Pořádáme i pohádkovou zahradu, na níž mohou děti v areálu potkávat kouzelné postavičky. V září nás čeká třetí ročník akce Děti a Kovozoo, což je zaměřeno na tvoření zvířátek. Každý z příchozích si může udělat své vlastní zvíře, a to buď úplně sám, nebo za asistence našich lidí. Velmi se nám osvědčila i listopadová Strašidelná zahrada, kdy do potemnělého areálu přilétají čarodějnice a strašidla.

Největším tahákem ale zůstává Kovozoo, je to tak?
Kovozoo se nám rozšiřuje tak, že už máme stovku zvířátek. Dokonce nám vyrazila i za hranice. Na Slovensku procestovala několik obchodních řetězců. V minulosti jsme jezdili jen po České republice, to byla hlavně reklama naší Kovozoo, teď už jsme vše svěřili agentuře. Daří se nám tak i získávat prostředky, které vynakládáme na ošetřování našich zvířátek.

Na ošetřování? Jak se kovovým zvířatům stanou úrazy?
To víte, po náletu dvou tisíc dětí přijdou k úrazu i kovová zvířata. Jsou poskládaná z drobností, které někdy nevydrží. Dětem můžete desetkrát říkat, ať na to či ono nelozí, ale nepomůže to. Občas jdu kolem a vidím, jak je na nosorožci dvacet dětí. Když se prostě něco moc zatíží, tak se to urve. Spíše však odpadají drobnosti, které je občas potřeba dát dohromady.

To vypadá, že tu máte hotovou zvířecí nemocnici.
Nově máme i porodnici! Poslouží k tomu, aby si návštěvníci mohli na vybaveném pracovišti svařit své vlastní zvířátko, které si pak odnesou domů.

Moc si nedovedu představit, jak svařuji zvíře. Pomůže mi někdo?
Bude tam náš člověk, který vám se vším pomůže. Přes sezonu dokonce chystáme, že v porodnici zavedeme stálou službu a bude se neustále rodit nějaké zvířátko. Na místě připravíme materiál, z kterého se zvířátka vyrobí. Sice už máme porodnici otevřenou, ale naplno bude fungovat asi až během června.

Kovová zvířata jsou asi světovým unikátem, proto tak táhnou…
Férově musím říci, že ve světě v několika parcích mají kovová zvířata, ale takováto Kovozoo není nikde. To má Staré Město opravdu světový unikát.

Máte spočítáno, kolik lidí se přijde na zvířata podívat?
Minulý rok náš areál navštívilo přes 20 000 návštěvníků. Tento rok jsme si dali ještě odvážnější cíl, a to je 40 000 návštěvníků.

Mluvíte pořád jen o Kovozoo. To vypadá, že ji máte raději než zbytek firmy…
V Kovozoo můžu pracovat fyzicky, což také dělám. Máme i takový firemní rituál, že na Den země vytvoříme nové zvíře. Vyrábíme jej s řediteli všech firem, které v holdingu máme. Je to takový náš workshop, na kterém udržujeme nenucenou pracovní konverzaci.

A co tedy novinky ve vaší společnosti?
Firma funguje a po šestnácti letech je zajetá. Doba je turbolentní a slovo změna je dnes na denním pořádku. Já všechny, kdo k nám přijdou, připravuji na to, že změna je normální. Když sleduji, na co si většina lidí kolem stěžuje, tak jen kroutím hlavou. Považuji to za docela slušné prostředí k podnikání. U nás jsme zkrátili rozjímání nad tím, proč změna přišla, a vymýšlíme, jak změnu řešit. Lidem je třeba vysvětlit, proč se změna koná, pokud to pochopí, nemají problém. Vše je o komunikaci. Každému vždy připomínám: tam na ten horizont jdeme, tato malá změna je nepodstatná.

Jak to tedy zaměstnancům vysvětlíte?
Řeknu to takto: kdo to necháme, ten tu dlouho nevydrží. Ono totiž platí rčení, že ten, kdo hledá cestu, tak ji najde. Ten, kdo hledá problém, najde problém. To na lidech poznáte. Nemusí ani promluvit a je to vidět. Měl jsem období, kdy jsem se lidi snažil formovat, ale z toho už jsem vyrostl. Dnes se ptám jedinou otázkou: chceš, nebo nechceš? Pokud člověk nechce, tak se s ním dál vůbec nebavím. Můžete chtít a neumět. Nevadí, naučíme vás to. Ale pokud nechce a ještě neumí, tak to je katastrofální kombinace.

Zaměstnavatelé tvrdí, že největším problémem firem jsou právě lidé. Kde seženete dobré lidi? Vychováte si je?
Já se dívám především na to, jestli lidé chtějí. Selektujeme je už při vstupních pohovorech. Na webových stránkách nám visí inzerát, že nehledáme sice nikoho, ale pokud u nás chce někdo pracovat, tak ať se přihlásí. Zní to sice zvláštně, ale už máme rozjednaného čtvrtého člověka, který takto do firmy přijde. Pokud s námi chce někdo spolupracovat, tak my s ním vstoupíme do jednání. Takový člověk u nás může nastoupit, samozřejmě zadarmo. Dáme mu zázemí, otevřeme mu cestu k informacím, ale nikam jej nesměřujeme. Má tři měsíce na to, aby si našel oblast, v níž by mohl naší firmě pomoci. Mám rád, když lidé dělají to, co je baví. Protože když je práce nebaví, dělají ji kvůli penězům. A to je nejhorší motivace na světě.

Vaše společnost se účastnila projektu regionálního Deníku, který se jmenoval Společenská odpovědnost firem. Co pro vás znamená společenská odpovědnost?
Společenská odpovědnost je nepochopené slovo. Má mnoho výkladů. My zde máme třeba chráněnou dílnu a dáváme příležitost lidem se ZTP. Právě tak se nejčastěji chápe společenská odpovědnost. Myslím však, že je nutné klást si otázku: Proč tu jsem? Nemyslím jen sebe osobně, ale celou naši společnost.

Proč tu tedy jste?
Jestli mi někdo třeba řekne, že jsme vybudovali Kovozoo a na zvelebování areálu jsme se nevykašlali, tak jsem rád. Vnímám to tak, že oživujeme místo, na němž před 130 lety založili bratři Mayové cukrovar. Ti mimochodem k fabrice přistupovali velmi moderně. Shodou okolností cukrovar v roce 1998 ukončil činnost a my jsme založili naši firmu. Ty staré budovy jsme nezbourali, byť byly ve strašném stavu, ale opravili jsme je. Já z nich přímo cítím historii. Takže jestli nějaká odpovědnost, tak třeba také k tomu, že pokud někdo přijde po nás, tak bude vnímat, že jsme nežili jen pro sebe, ale převzali jsme odkaz a nějak v něm pokračujeme.

Nemůžete přeci jen pracovat. Kam třeba jezdíte na dovolené?
Jezdím především s dětmi. Snažím se jim dopřát poznání. Líbí se mi Šumava, jižní Čechy. Zaujaly mne i Orlické hory, kde bylo hodně liduprázdno. Když narazím na místo, kde žijí lidé se srdíčkem, zamiluju si to tam. Nedávno jsem byl v Krušných horách a zklamalo mne prostředí. Ale potom jsem narazil na takový rodinný hotýlek, z něhož jsem byl úplně nadšený. Úplná perla v tom okolním balastu. Já se prostě cítím dobře u nás, v České republice.

Kdybyste měl někoho pozvat k nám, na Slovácko, kam by to bylo?
Jestli někoho doporučuju, tak protože jsem tam sám byl. Poslal bych lidi do areálu Živé vody a tamního archeoskanzenu. Obdivuju starostu Mirka Kováříka, protože když se dívám, co vše pro region udělal, tak před ním smekám. I my jsme mu pomohli s nákupem jednoho exponátu v Živé vodě, s vizou velkou. A dokonce k nim rozšíříme i naši Kovozoo. Uděláme kovovou vizu, kterou budou mít u nich.

Jste vizionář, dokážete říci, jak bude za 20 let vypadat vaše firma?
Naprosto přesně. V budově vedle bude interaktivní centrum. Vedle postavíme moderní budovu hotelu. Tento areál se změní v Ekoland. Předpokládám, že za dvacet let budou v naší zemi čtyři Kovozoo, které budeme mít pod správou. Za dvacet let se neomezíme jen na Českou republiku, půjdeme dál. Přiznám se, že mne velmi láká Francie, protože ta je dlouhodobě nejnavštěvovanější zemí na světě.

Vraťme se k areálu vaší firmy…
Tento areál bude obehnaný vyhlídkovými lávkami, takže si budete moct z výšky prohlédnout, jak běží recyklační proces a jaký dopad má na životní prostředí. Už dnes tu máme výukové programy. Ukazovat obrázky je sice fajn, ale pokud si dítě může na něco sáhnout, tak je to mnohem lepší. Právě na to chci sázet v interaktivním centru. Tam si vyberete, jaký chcete být odpad, v ten se proměníte, pak si vlastní úvahou zvolíte v labyrintu skluzavek a pěšinek svou cestou. Skončíte třeba v kontejneru, nebo pokud půjdete úplně špatně, tak skončíte, z mého pohledu v nejhorší variantě, na skládce.